železník2
PARDUBICKÁ OBHAJOBA
V následující sezoně 1988 se Železník předvedl ve skvělé formě. První dva starty, květnovou Steeplechase Lancastera a červencovou Cenu předsedy JZD AK Slušovice, proměnil v jasná vítězství. První jmenovaný dostih lehce o 4 délky, druhý zadrženě o 15 délek.
Jediný zahraniční start v kariéře absolvoval Železník v Hannoveru a byl to dostih Grosser Preis der Spilothek. Bohužel měl v průběhu dostihu dosti závažnou kolizi, a tak dokončil osmý z dvanácti startujících.
28. srpna nastoupil Železník na start Steeplechase Simona jako favorit a s polem 8 soupeřů si hravě poradil, porazil mimo jiné i pozdější vítězku Velké pardubické Libentínu.
K obhajobě loňského triumfu ve Velké Pardubické se Železník postavil 9. října po boku 12 soupeřů. Na Taxis najíždělo pole koní až nebezpečně pohromadě a příliš rychle, což bylo předzvěstí katastrofy: padlo celkem 6 koní, mezi nimi i budoucí vítězka VP Libentína. Dramatický průběh dostihu znamenal stop téměř pro všechny koně, dokončili pouze tři, krom vítězného Železníka (v čase 10:59,8) ještě druhý angličan Free Flow o 15 délek zpět a třetí Medailon s velkou ztrátou. Triumfující Josef Váňa ještě před cílem uznale a šťastně hladil Železníka po potem zborceném, únavou pokleslém krku. Krásné a zasloužené poděkování...
HATTRICK
Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května opět ve Steeplechase Lancastera a jistě zvítězil nad 22 koňmi o 2 a půl délky. Ve Steeplechase Sagara 1. července vyhrál o 5 délek a mezi poraženými byla i Libentína. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem Velké pardubické byla zářijová Steeplechase Koroka. Tentokrát se ryzák zapotil, vyhrál po tuhém boji nad Formanem o jeden a čtvrt délky.
Pětadvacet koní na startu Velké pardubické (8. října) nahánělo strach, hlavně v souvislosti s Taxisem. Nakonec tu skončilo sedm koní, dva z nich se již bohužel na nohy nikdy nepostavili. V čele dostihu se dlouho držel bělouš Blackthorn (tento Angličan do cíle takřka "došel" šestý a za pár dnů zemřel na následky vyčerpání), kterého ale na Velkém vodním příkopu dostihla Fráze, Železník a za nimi Forman (v cíli nakonec třetí), jenž ztratil podkovu a Libentína (v cíli čtvrtá). Zbytek dostihu byl však soubojem pouze mezi Frází a Železníkem. Václav Chaloupka se všemožně snažil udržet Železníka za sebou, ale marně, Železník měl v cíli více sil než o pět let mladší, nezkušená a subtilní klisna. Zvítězil jistě o 7 délek a Josef Váňa ho jako loňského roku již před cílem vděčně hladil po krku. Skvělý hattrick byl na světě! V historii dostihu se do té doby podařilo zvítězit třikrát Brigandovi, Lady Anne, Epigrafovi, Korokovi, Sagarovi a nyní Železníkovi - ten ale ještě neřekl poslední slovo!
SMŮLA VE STÉM ROČNÍKU
V porevolučním roce 1990 startoval Železník pouze třikrát. V červnové Ceně Sagara byl po tuhém boji o 3/4 délky poražen někdejším vítězem derby Dynamitem. V srpnové Ceně Epigrafa si s 11 soupeři hravě poradil, když zvítězil zadrženě o 7 délek.
Posledním a nejdůležitějším dostihem sezony byla pro Železníka samozřejmě jubilejní stá Velká pardubická, konaná 14. října. Vyhraje počtvrté za sebou? To bylo zbožné přání mnohých. Nejpočetnější pole v historii dostihu čítalo rovných 29 koní - krom Železníka také další favority Dynamita, Frázi, Lorienta, Formana a Draka. Až k překážce číslo 6 - na první pohled nenápadnému Popkovickému skoku - běžel Železník skvěle. Zde však došlo k lehčí kolizi s Formanem, Železník ztratil Josefa Váňu a přes něj spadl ještě i Dynamit. Rázem skončily naděje hned dvou favoritů... Nakonec v dostihu zvítězila Libentína v rekordním čase 9:49,4 min.
VÍTĚZSTVÍM MEZI NESMRTELNÉ
V roce 1990 spolu Josef Váňa a Železník startovali 3x. O čtyři délky lehce zvítězili v červnové Steeplechase města Pardubice a následně zadrženě o 15 délek v červencové Steeplechase Valencia.
Velká pardubická se toho roku běžela 13. října a byl to vůbec nejdramatičtější dostih Železníkovy kariéry. Všichni čekali, zda se mu podaří to, co se očekávalo loni, tedy vyhrát počtvrté. Před startem na dráhu vběhlo několik demonstrantů, rádoby ochránců koní, avšak policie je včas vyvedla, a tak nenarušili vlastní průběh dostihu (zato o rok později...). Počet startujících byl opět vysoký - 23 koní, mezi nimi Železníkovi spolufavorité Forman a Drak. Taxis znamenal stop pro osm koní, ale trojlístek nejlepších pokračoval v zápolení. Až k Poplerově skoku, kde upadl Disco. Železník se nestačil vyhnout a ztratil Josefa Váňu. Ten však duchaplně popadl bič, pak svého čtyřnohého partnera a spolu se vydali na stíhací jízdu - Drak a Forman byli již asi 200 metrů před nimi. Železník nasadil obdivuhodné tempo, ztrátu dohonil a do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou v sedle. V tomto momentě se ukázalo, jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o tři délky a lidé na tribunách jásali. Ovšem Železník toho měl takříkajíc "plné zuby", ještě nikdy nebyl po dostihu tak vyčerpaný. Vydal ze sebe všechno, chtěl zvítězit a podařilo se! Zaslouženě byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
REKORD REKORDŮ SE NEKONAL
Roku 1992 startoval Železník jen v jednom přípravném dostihu, v červnové Ceně Rollpy a velmi lehce zvítězil. Byl ve vrcholné formě...
V neděli 11. října 1992 měla dvojice Váňa - Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát však ne vlastní vinou, ale vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů!). Historie přišla o rekord rekordů - pět vítězství jednoho koně a jezdce. Železník se dostal do nevýhodného postavení hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli zmiňovaným demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Josef Váňa proto vedl Železníka pro nájezd na Taxis k volnější levé straně dráhy. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Boreen Kingem, francouzským Hartiche a naší Rhodé a překážku odskakoval těsně za nimi.
K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. Jenže stalo se něco, co nebylo možné předvídat: Hatriche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé a ta ho srazila Železníkovi pod nohy. Ten sice neupadl, pouze zakopl, ale Váňa spadl a tím pro ně dostih končil (toho roku již nebylo možné koně opět nasednout a pokračovat v dostihu). Hořký osud favorita! Při slavnostním vyhlášení vítězů měl být Železník dekorován přikrývkou "Kůň století", ale k veřejnému předání z pochopitelných důvodů nedošlo.
BYL TO "PAN KŮŇ"
Železník byl osobnost. S přibývajícímí zkušenostmi na dráze rostlo i jeho sebevědomí - postupně se z něho stával kůň - aristokrat. S novými lidmi ve stáji se nerad mazlil, dával na jevo odstup. Cukr si sice vzal, aby neurazil, ale o to s větší chutí ho pak vyplivl. Mnohem raději si pochutnal na jablku nebo chlebu.
Miloval dostihy, byl to bojovník a nerad prohrával. Pokud se soupeřem vbíhal do cíle hlava - hlava, tak do pomyslné cílové pásky strčil tu svoji dříve on. Když náhodou prohrál, tězce to nesl, uši i hlavu měl svěšené a byl docela bez nálady. Styděl se sám před sebou i před celým světem...
Pokud některý kůň dokonale znal trať Velké pardubické, tak to byl právě Železník. Na Pardubice se vždy těšil, z přepravníku vystupoval s pocitem, že to tam zná a že jde zvítězit. Týden před Velkou odmítal na jízdárně s dětmi skákat půlmetrový skok, aby pak v Pardubicích o pár dnů později bez problémů překonal Taxis.
Železníkovi se doma ve Světlé Hoře říkalo Želda nebo taky Tygr, trochu kvůli jeho bojovné povaze, ale hlavně proto, že měl v horní čelisti o dva zuby navíc. Ty se neměly o co opřít, a tak mu z huby trochu vykukovaly - skoro jako šavlozubému tygrovi...
NEČEKANÝ KONEC
Jen několik dní po nezdařené Velké pardubické, 29. října 1992, utrpěl Železník na běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Jaká to tragédie pro koně, který v životě absolvoval bez komplikací tolik překážek! Několik dní před tím zdolal Taxis, kde náraz nohy pro doskoku se rovná váze několika tun. Pak jednou špatně šlápne a... Byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, kde se mu dostalo nejlepší péče. I když léčení a následná rekonvalescence byly obtížné, noha se zahojila - přesto však zranění znamenalo definitivní tečku za jeho oslnivou sportovní kariérou.
Podzim svého života prožil Železník doma ve Světlé Hoře. Ve stáji v Malé Morávce nedaleko Bruntálu, kde žil od roku 2000, měl jako jediný kůň absolutní volnost v podobě neomezeného výběhu. Jak tamní lidé vzpomínají, turisté často do obce v Jeseníkách zavítali jen kvůli Železníkovi a často mu nosili jablíčka. Také starosta Světlé Hory Rostislav Harazin přiznal, že Železník byl velkým turistickým lákadlem. "O případném pietním místě musí rozhodnout majitel, Světlá Hora je však připravena pomoci," uvedl starosta.
Dne 22. prosince 2004 všechny milovníky koní i většinu ostatního národa zasáhla smutná zpráva - Železník byl kvůli mnoha zdravotním problémům souvisejícím s jeho vysokým věkem uspán...
EPILOG
Když Železník stanul před nebeskou bránou, řekl mu Bůh: "Vítej. Právě se chystáš překročit práh věčnosti. Vlastně... Ty ses stal věčným již za svého života. Lidé tam dole na Tebe nikdy nezapomenou, budou Tě nosit neustále ve svých srdcích a myslích. Příběhy o Tobě budou kolovat po generace. Prožil jsi plný a šťastný život. Rozdával jsi radost. Nyní na Tebe čekají rozlehlé zelené pastviny, kde je voda průzračně čirá a tráva nikdy nevadnoucí. Jen pojď dál..."